Dívám se do nebe a přemýšlím:Zvykla jsem si na pocit, že umím všechno. Ale teď už vím, že jednu věc nebudu umět nikdy..ŽÍT BEZ TEBE. jak ti mám říct, že v mých myšlenkách si pořád jen ty? ..Od té chvíle co tě znám, jde můj život jiným směrem než by měl jít.Všechno si právě uvědomuji..moje chyby.. V hlavě si promítám ty krásné chvíle s tebou..jak jsme spolu seděli pod oblohou plnou velkých záhad..oblohou plnou lesklých hvězd. Dívali jsme si vzájemně do očí a říkali si krásná slova..:slova, která mě teď bolí a zarývají se mi do srdce..čím dál tím hlouběji. Pak se naše rty začali přibližovat a pak se spojili..Byl to ten nejúžasnější pocit, jaký jsem kdy zažila. Objímali jsme se..jak tak uvažuji s ním jsem zažila skoro všechno poprvé..s ním jsem se poprvé líbala, objímala, držela za ruce, navzájem jsme se dotýkali našeho těla. Najednou to všechno skončilo..strašně rychle. a já tomu nemohla nijak zabránit. prostě jsem se bez něj musela naučit žít..nebylo to lehké, ale bylo to lehčí než zapomenout..